Trpasličí výprava se začínala zabydlovat uprostřed pustiny. Vysoké a mohutné stromy na jedné straně a na straně druhé rychle tekoucí řeka, přecházející do několika metrového vodopádu. Kopání započalo a pevnost se začínala přesouvat z pouhé myšlenky do reality.

"Jak to vypadá?" objevil se Endok, vedoucí výpravy, u vytvarovaných schodů vedoucí do nitra země. "Půda je perfektní a kamená vrstva je téměř pod povrchem." vzhlížel Momuz s přivřenýma očima z temné díry budoucího vchodu do pevnosti. "Výborně! Kogsak a ostatní pokáceli několik stromů," ukázal směrem k lesu, "kdybys nějaké potřeboval."

Počasí bylo zatažené. Sluníčko si pomalu razilo cestu mezi mraky, když v tom Momuz vyšel z hlubin a nesl něco v rukách. "Mafole, kde je Endok?" zeptal se shrbeného trpaslíka, který v okolí sbíral bylinky a jiné rostliny. "Naposledy jsem ho viděl u vagónu." oznámil mu a dál se věnoval sběru.

Vydrápal se na pahorek, kde vagon nechali, a našel Endoka s polorozebraným vagonem a spoustou truhel, barelů a dalších věcí okolo. "Endoku, podívejte co jsem našel." a ukazoval mu několik kusů kamene. "Kousky slunečního kamene. Pro zdobení by se to mohlo hodit." a vrátil Momuzovi jeden kus kamene. "Hm, cinabarit. To nám bude úplně k ničemu." "Pár žil se tam nachází. Mám vyhloubenou vstupní chodbu. Prioritu bude mít sklad?" ptal se Momuz. "Ne, prvně potřebujeme mít dílny." a Endok se začal přehrabovat v pergamenech. "Tady! Nákres jak máš kopat." Momuz si nákres vzal a vrátil se zpět pod zem.

Atír se potuloval krajinou blízko pevnosti. "Hm, nikde nic k jídlu," prohraboval se podrostem, jestli neuvidí nějaké skryté stopy zvěře. "S takovouhle nebudeme mít brzo co jíst," a pokračoval dál v hledání nějakých známek zvěře nebo jiného zdroje jídla.

"Barely jsou prázdné," oznámil Zulban blízko stojícímu Endokovi. "Cože? Žádné jídlo?" divil se Endok a sám se šel přesvědčit ke zbývajícím barelům. Byly skutečně prázdné. "Myslíš, že můžeme použít blízkou řeku k chytání ryb?" otočil se k Zulbanovi. "Určitě, ale proč nevyužít zvířata, která jsme přivedli?" "Raději bych je měl jako zálohu. Vajíčka a tak," odpověděl mu Endok. Zulban jen pokrčil rameny a vydal se směrem k řece. Cestou pobral do náruče hromadu dřeva a dalšího materiálu. Do večera stála na břehu rybárna.

Měsíc utekl a výkopní práce pokračovaly v plném proudu. Z nitra země se na povrch vynášely ohromné balvany a občas se mezi nimi objevily i kousky kovů či drahých kamenů, z kterých trpaslíkům stoupal krevní tlak a mysleli jen na jeho zpracování. Endok je všechny uklidňoval, že brzo budou mít dílny, v kterých přemění vydolované kameny v nádherné trpasličí výrobky.

Momuz se držel Endokových plánů a vykopal s pomocí ostatních hlavní, zhruba pětimetrovou chodbu, která se větvila na dvě užší vedoucích na opačné strany. Přímo naproti hlavní chodbě byl naznačen vchod do budoucího skladu. Nejvíce práce momentálně probíhalo na chodbě vedoucí vpravo, která vedle několik metrů daleko. Po její pravé straně se nacházely čtyři vchody do místností, kde právě několik trpaslíků pokládalo nástroje, desky a sestavovali stoly dílen.

"Výborně!" pochvaloval si Endok, když procházel čerstvě vykopané chodby a místnosti. Stále byl ještě ve vzduchu cítit prach od odlomených kamenů. "Dílny jsou připraveny. Rozdal jsem ostatním úkoly na dokončení výkopů skladu," ozval se Momuz za Endokovými zády. "Ano ano," a rozhlížel se po místnosti, v které byla připravena zbrusu nová dílna na zpracování dřeva pro nábytek a další nezbytnosti. "Začněte vyrábět dveře, postele, stoly a židle," otočil se Endok na Kogsaka, který s dychtivostí koukal do dílny blištící se novotou.

Atír se často ztrácel na celý den do divočiny a objevoval se zpět v pevnosti až večer. Za celou dobu se mu nedařilo nalézt nějaký vhodný zdroj jídla a rybář měl plné práce na jiných věcech a nestíhal chytat. Atír propadal více a více depresím.

Jednoho dne se znovu vydal na lov a s teď už typickým pesimismem neočekával, že něco najde. Husté lesy a vysoká tráva dávaly velkou naději, že něco nalezne. Vše co ale mohl vzít zpět do pevnosti, byla pouhá hrstka červů. Těm ze zoufalství začal ukusovat hlavy, alespoň tipoval, že je to hlava.

"Neviděl někdo Atíra?" zeptal se Rigòth, silný trpaslík s kamenickým kladivem v ruce, když vycházel na denní světlo ze spodních pater pevnosti. "Ne, on se včera nevrátil?" ozval se Kogsak. Rigòth jen zavrtěl hlavou a povídal: "Od včerejšího rána jsem ho neviděl."