Úplně na úvod, bych vás rád seznámil s konceptem povídek. Mnozí z vás nebudou znát hru Dwarf Fortress. Jde o hru těžko zařaditelnou, protože nabízí prvky simulace světa včetně historie, budování, RPG a řízení pevnosti. Dala by se přirovnat například ke hrám Banished nebo RimWorld. Stejně jako RimWorld je i Dwarf Fortress 2D, ale s naprosto netypickou grafikou složenou z barevných znaků. Osobně budu používat grafický balíček, který v povídkách uvidíte, a poskytuje lepší orientaci ve hře. Oproti zmíněným hrám toho nabízí, ač se to možná nezdá, daleko více. Zde publikované povídky budou reflektovat nejen postupné budování, ale budou se držet i vygenerované historie světa a samotných trpasličích obyvatel pevnosti. Vítejte do pevnosti Bronzroh.

Píše se 15. den měsíce Žula roku 125. Po dlouhé a únavné cestě, z pohodlí Horské domoviny do zapomenuté divočiny, se výprava dobrala konce. Sedm odhodlaných trpaslíků, stojících se svým povozem na nevysoké hoře, se rozhlíží po krajině, kde hodlají vybudovat základy pevnosti pro slávu celé trpasličí civilizace Štol zápachu. Zásoby jim pomalu zmizely, ale poctivou a tvrdou dřinou si živobytí chtějí opět vydobýt. Zásobovací karavana dorazí před zimou, než mráz vše spálí a sníh zahalí do bílé pokrývky. Ovšem zatím se ničeho neobávají. Jaro dosáhlo svého vrcholu a proto mají plno času zajistit vše potřebné, než vlci v okolních lesích začnou hladovět a rozhodnou se hodovat na ubohých trpaslících. Pro trpasličí historii se začíná psát nová kapitola. Zde v pevnosti Bronzroh!

"Vážení," promluvil Endok Idenmözir, vůdce výpravy, "máme před sebou hromadu práce. Všichni víte, co máte dělat, tak do toho!" Šest trpaslíků, kteří přišli do této bohem zapomenuté divočiny spolu s Endokem, se rozuteklo všemi směry. V rukou třímali nástroje, jako sekery či krumpáče, a zanedlouho se z okolí začal rozléhat lomoz těžkých prací a sprostých nadávek.

Kogsak Ittásobok při slézání z hory, kde nechali trpasličí povoz v domnění, že je to úžasný nápad, uklouzl na nerovném travnatém povrchu a po zadku sjel až dolů.
"Zatraceně! Tohle mi byl elf dlužnej!" zaklel Kogsak a drápal se opět nahoru, kde se mu v polovině cesty, absolvované sjezdem na pozadí, zabodla sekera do hlíny.

Horu obklopoval poměrně hustý les, v kterém se nacházelo několik hlubokých děr, vedoucích do stojatých vod. Řeka si vytvořila cestu uprostřed lesa a vodopádem se vlévala do velkého jezera, které se větvilo na dva odtoky vedoucí severovýchodně a severozápadně. Stín lesa poskytoval útočiště před oslnivým sluncem a v létě, jak vůdce Endok předpokládal, by mohl poskytnout i dostatek potravy k nakrmení všech hladových krků.

Zvířata, která si trpaslíci sebou přivezli, pobíhala lesem a za neustálého křiku, přehlušující dopady seker na kmeny stromů, Zulban Zefonabsam naháněl rozuteklé slepice.
"Vy potvory jedny opeřený. Padejte do klece, než z vás udělám polívku!" Zakopl o kořen nedalekého stromu, vykukující z lesní půdy, a rozplácl se jak široký tak dlouhý. Ozývající se kvokání pobíhajících slepic, znělo jako naprostý výsměch.

Mezitím, co všichni vášnivě plnili své úkoly, Endok vylezl na povoz a začal vyvalovat sudy trpasličího alkoholu a vynášet bedny plné nářadí a materiálu. Při přehrabování se ve věcech, Endok zjistil jednu velice nepříjemnou věc. Bedna, která obsahovala všechny poháry, se musela během jednoho z posledních táboření ztratit, protože jí nikde teď neviděl.
"Nemáme poháry," pronesl Endok k odpočívajícím trpaslíkům, kteří se čas od času objevili u povozu.
"To je výborný." otočil oči v sloup Atir Shodukoltar a nabral si alkohol ze sudu do rukou. "Tak doufám, že se o to Endoku co nejdřív postaráte."

Endok vytáhl kus zmuchlaného pergamenu z kapsy a připsal si už na takhle dlouhý seznam další položku. Několik dalších trpaslíků následovalo Atirova vzoru a napili se ze sudu. Mafol Otilrigòth na to šel po hlavě a to doslova. Ponořil tvář pod hladinu tekutiny v sudu a z plna hrdla se napil.

Den utíkal jako voda v nedaleké řece a pokácené stromy padaly na půdu lesa, pokrytou listím a jehličím. Ti trpaslíci co se zrovna nevěnovali kácení stromů, se proplétali lesem a blízkým okolím a vraceli se s plnou náručí plodů, bylinek a jiných rostlin.

Blízko řeky stál Momuz Udarrovod a zkoumal podloží. V celé skupině to byl nejzkušenější kopáč a znal vše, co se o půdě a horninách dalo znát.
"Hm, tady by to určitě šlo." mumlal si pod vousy a hladil si přitom dlouhý plnovous. Vzal do ruky krumpáč, rozmáchl se a začal vykopávat širokou čtvercovou oblast poblíž řeky.

Trpaslíci jsou velice dobří kopáči a zkušený Momuz není žádná výjimka. Není tedy divu, že na konci dne se v zemi objevil počátek vchodu do hlubin země, kde se v blízké budoucnosti trpasličí výprava zabydlí a kde budou pomalu ale jistě kopat nekonečné chodby vedoucí k velkému bohatství a slávě.