Kde jen začít... Série o šesti knihách, z které mám obrovsky rozporuplné pocity. Asi nebudu schopný v pár větách sérii popsat. Dost mi to ztěžuje i fakt, že první knihy jsem četl skoro před rokem a nepamatuji si přesné detaily.

Vyšla šestá a poslední kniha Zkáza Ďáblova akru a pochopitelné jsem se těšil, ale pravděpodobně pouze kvůli tomu, že je to závěr. Chtěl jsem mít jasno, jak to dopadne a mít to za sebou. Proč?

Celá série lze rozdělit na polovinu a tím oddělit relativně dvě odlišené příběhové linie. Stále sledujeme Jacoba Portmana s podivnými dětmi, ale zápletka se mírně změnila. Ze své chatrné paměti nemůžu vylovit téměř nic, co bych prvním knihám vytkl. Závěr byl vždy dost uspěchaný, souboje podivně popsané a možná nelogické. Jinak super.

Poslední tři knihy, tam už to drhne. Tolik podivných s různorodými schopnostmi a přesto je nedokážou efektivním způsobem využít v boji. Minimálně jsem neměl ten pocit a přišlo mi to divné. Ymbryny, krom jejich zkušeností, schopností změnit se v ptáka a pár magických triků, nemají nic užitečného. Většina podivných má lepší schopnosti k obraně nebo útoku než samotné ymbryny, ochranitelky a učitelky podivných.

Nejvíce musím vytknout celé sérii, že si s logikou dost vytírala psí díru. Časové smyčky je kupřikladu nutné udržovat - provádět pravidelný reset, aby se událost opakovala. Najednou tu jsou smyčky, které udržovat není potřeba? Resetoval někdy někdo Ďáblův akr? Ne. Takže smyčka může existovat i bez toho. Dokonce zkolabované smyčky existují neustále, pokud se podivní zvládnou dostat do roku, kdy ještě smyčku zkolabovaná nebyla...

Pochopil jsem smyčky jinak, jako něco "mimo čas". Pokud zkolabuje nebo nebude resetována, tak zmizí nadobro.

Teď už k poslednímu dílu, který mám v živé paměti. První kritika je možná chybná vůči autorovi a je dost možné, že za to může překlad. Na několika místech knihy proběhla konverzace osob, která v danou chvíli nemohly být její součástí. Emma vyrazila například na misi a o několik řádků níže odpovídá Jacobovi a ostatním, což byl nesmysl. Záměna Jacoba za Millarda u rozhovoru s Klausem... Uff

Toto bude trochu prozrazení konce, takže pokud nechcete vyzrazení, tak nečtěte.

Při evakuaci podivných, kdy jsou uvězněni před hrozbou v Panloopticonu, se slečna Peregrinová zmíní, že resetování - navrácení ztraceného času podivným, aby mohli pobývat neomezeně dlouho v přítomnosti - není ještě bezpečné. Perplexus se dokonce omlouvá, že zkusil co mohl. O několik hodin později po vyvrcholení zápletky se vrací skupina slečny Peregrinové k Jacobově domu. V tuto chvíli slečna Peregrinová tvrdí, že Perplexus na způsob přišel, protože mu to včera večer pověděl Bentham a ostatní ymbryny to vyzkoušely na jiné smyčce. Nedává to absolutně smysl, protože by neměli čas reset vyzkoušet a už vůbec o tom nemohla vědět slečna Peregrinová. Byla skoro celou dobu se svými svěřenci.

Tady už číst můžete. Závěrem chci dodat, že celá série má obrovsky zajímavý svět a nápad. Na co se Riggs zaměřil primárně nedokážu říct, ale logika v příběhu to rozhodně nebyla. Je tam tolik zádrhelů, u kterých jsem se zastavil a přetáčel stránky, zda-li mi něco neuniklo. Mrzí mě to. Série měla velký potenciál a Riggs to dost zabil.

1. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2. Podivné město
3. Knihovna duší
4. Mapa dní
5. Ptačí sněm
6. Zkáza Ďáblova akru