Pokud už nějakou dobu uvažujete o pořízení zrcadlovky či bezzrcadlovky, nebo se vám dokonce jedna válí doma, a naprosto se ztrácíte v používaných termínech či se děsíte tlačítek, kterých má foťák na sobě hromadu, tak jste tu správně. Pokusím se vám tu běžné termíny přeložit do běžné řeči, ukážu vám jak některá nastavení ovlivňují výslednou fotku a na závěr si řekneme něco o výběru foťáku, co mně samotnému bylo doporučeno.

Všechny výrazy, které se zde budou používat, se týkají prakticky všech foťáků, ať už jde o kompakt, mobil nebo zrcadlovku. Každý ze zmíněných nabízí jinou volnost a jiné možnosti nastavení. Pokud víte jak fotit a dokážete odhadnout scénu, tak jste schopní vyfotit perfektní fotku s čímkoliv. Jde o to, znát možnosti zařízení, které držíte v ruce. Drahý foťák není zárukou úspěchu a při výběru je nutné si uvědomit, co člověk chce fotit a hlavně jak moc se chce s foťákem naučit.

Rozlišení

Ty zatracené megapixely, kterými se ohání všechny reklamy. Výrobci se předhání, kdo jich tam nacpe více a přitom je tento parametr dle mého názoru nejvíce zanedbatelný.

Představte si dva kousky papíru. Jeden je velikosti například 6x6cm a druhý 2x2cm. Na oba papíry budete kreslit stejný obrázek. Teď se zamyslete. Na jakém papíru bude obrázek podrobnější a přesnější? Samozřejmě, že na papíru 6x6cm.

Analogicky toto platí i pro foťák a to z jednoho prostého důvodu. U každého foťáku dopadá světlo na jakousi fotocitlivou plochu. U starých foťáků to byl film. V případě digitálních foťáků je to čip. Čip si můžete představit jako výše zmiňovaný příklad s papírem. Nejdražší zrcadlovky mají tento čip velký 36x24mm. Takovou velikost do telefonu nemáte šanci dát a proto se používají daleko menší. Například iPhone 5 používá čip o velikosti 4.54x3.42mm. Docela rozdíl že?

Určitě namítnete, že i telefon fotí pěkné fotky a nemýlíte se. Velkou roli ovšem hrají světelné podmínky a další aspekty, které si budeme popisovat dále. Telefon, kompakty a další foťáky používají ještě různé úpravy, kterými fotku digitálně upraví. Odstraní šum, doostří a tak dále. Má to ale své limity a elektronika není dostatečně chytrá, aby si domyslela informace, které se na čip nedostaly.

To je jeden z důvodů, proč je nutné znát přístroj, který držíte v ruce. Telefon vám pravděpodobně bude sloužit nejlépe za dobrého světla. Kompakt si poradí i se šerem a zrcadlovka, tam se nemusíte bát ani v noci. Samozřejmě všechno zmíněné má svoje ale. Je to více obecná informace, než pravidla vytesaná do kamene.

Full frame a APS-C

Oba výrazy souvisí s velikostí čipu. Full frame foťák používá již zmíněnou velikost čipu 36x24mm. APS-C je menší a výrobci mají svoje vlastní velikosti. Zpravidla to bývá okolo 22.5x15mm, kterou používá například Canon.

Full frame foťák bývá velice drahý a ten nejčastěji uvidíte u profesionálních fotografů. APS-C je běžnější pro normálního smrtelníka a hlavně dostačující.

Teď se nenechte mýlit, ale nemusíte začít v obchodech přeměřovat čipy foťáků a lovit každý milimetr. Je to opět jeden z parametrů, který je dobrý si hlídat, ale celkový obrázek o foťáku dělají až úplné informace a funkce.

Zrcadlovka a bezzrcadlovka

Dnes také často omílané téma. Ve výsledku jde pouze o to, že bezzrcadlovce chybí zrcadlo, kterým promítá obraz do optického hledáčku. Musíte tedy používat LCD nebo digitální hledáček. Díky tomu jsou ovšem menší a levnější, když nepočítám objektiv, se zachováním vlastností klasické zrcadlovky.

U bezzrcadlovek je nutné si uvědomit, že displej je podsvícený a v případě silného slunce může být i špatně viditelný. Dále má displej i nějaké zkreslení barev, což lze kompenzovat pomocí editoru v počítači. Vše záleží na technologii výrobce a je dobré si to předem vyzkoušet.

Bajonet

Bajonet je část foťáku, kam se objektiv nasazuje. Canon například vyrábí bajonety typu EF a EF-S, kde EF je full frame a EF-S je APS-C.

Při koupi objektivu si toto hlídejte. Zpravidla lze připojit EF objektiv na EF-S bajonet, ale v takovém případě je nutné pamatovat na změnu jeho vlastností (viz crop faktor).

Ohnisková vzdálenost

Fyzikální definici mnozí z vás budou znát ze školy a kdo ne, tak si jí zajisté dokážou připomenout z Wikipedie. Naprosto popravdě nás ale fyzikální definice nemusí zase tak moc zajímat.

Ohnisková vzdálenost se na objektivech udává v milimetrech a zde ještě závisí, jestli je objektiv s pevným ohniskem či proměnlivým. Oba typy mají své výhody a nevýhody a to nejen technické, ale i praktické při focení. S pevným ohniskem nemůžete přibližovat, takže musíte fyzicky k focenému objektu přijít blíže, ale většinou nabízí lepší vlastnosti jinde.

Jestli je objektiv s pevným nebo proměnlivým ohniskem, poznáte snadno. Objektiv má na těle či v popisu v obchodě napsaný rozsah. Pokud je tam pouze 50mm, jde o pevné ohnisko, pokud 18-55mm jde o proměnlivé ohnisko.

Ohnisková vzdálenost nám určuje nejen zvětšení ale logicky i obrazový úhel. Čím delší ohnisková vzdálenost, tím je úhel menší a větší přiblížení. Teleobjektivy, které mají velké přiblížení, mají ohniskovou vzdálenost od 300mm. Naopak rybí oko s ohniskovou vzdáleností okolo 8mm takové přiblížení nemá, ale obrazový úhel je velice široký.

Crop faktor

S ohniskem souvisí i takzvaný crop faktor. Jelikož objektivy se vyrábí se zaměřením na velikost čipu, tak při výběru je potřeba na to myslet. Pokud full frameový objektiv připojíte na APS-C foťák, tak se jeho ohnisková vzdálenost mírně změní. To právě udává crop faktor.

Například pokud připojíte 50mm objektiv na foťák Canon 200D, který má crop faktor 1.63, tak získáte ohniskovou vzdálenost 81.5mm (50 * 1.63 = 81.5). Je tedy dobré si toto zjistit a při koupi objektivu na to myslet.

Ve výsledku to znamená, že zmíněný 50mm objektiv připojený na Canon 200D, bude mít užší obrazový úhel, než jaký by měl u full frameového foťáku.

Světelnost

Velice zajímavá a podstatná vlastnost objektivu. Jde vlastně o to, kolik světla objektiv propustí na čip. Úplně konkrétně jde o nejmenší možnou nastavitelnou clonu (o té později). Někde se značí jako f/4.0 a někdy jako poměr, tedy 1:4.0. I zde se může stát, že světelnost je proměnlivá. Pak je podobně jako u ohniska značena rozsahem, například 1:4.0-5.6.

Proměnlivá světelnost se mění v závislosti na nastavené ohniskové vzdálenosti.

Čím lepší světelnost, tím je číslo nižší. Jde o poměr ohniskové vzdálenosti a průměru otevření clony.

Čím lepší světelnost tím bývá objektiv dražší a to platí zejména u objektivů s proměnlivým ohniskem. Naopak objektivy s pevným ohniskem a dobrou světelností, se dají sehnat za pár tisíc. Například Canon 50mm f/1.8 lze sehnat okolo 3 tisíc.

Clona neboli clonové číslo

Stejně jako světelnost se i hodnoty clony udávají jako f/číslo. Clona je část objektivu, která omezuje průnik světla a je nastavitelná. Je podstatné si uvědomit, že když je světelnost objektivu f/4.0, tak to neznamená, že je to jediná hodnota, kterou objektiv umí. Je to pouze nejmenší hodnota.

Logicky nám clona umožňuje fotit světlejší nebo tmavší fotky. Při špatném světle si nastavíte nižší clonové číslo (větší otevření clony) a nemusíte potřebovat ani blesk nebo jiný zdroj světla. Jenže ono to není zase tak jednoduché. Nižší clonové číslo také znamená menší hloubku ostrosti a naopak.

Hloubka ostrosti

Znáte ty krásné portréty a fotky zblízka (makro fotky), kde je pozadí dokonale rozmazané? To je hloubka ostrosti a v těchto případech je ta hloubka malá.

Pokud jsou takové fotky váš cíl, tak budete vybírat objektivy, u kterých můžete nastavit malé clonové číslo. Níže je srovnání hloubek ostrosti podle nastavení clony. Pro lepší představu vzorové scény. Ostření ja na přední stranu kamene uprostřed. Zadní lahvička vlevo se nachází zhruba 7cm od přední strany kamene a lahvička vpravo je zhruba 1cm vpředu od kamene.

Nejen tedy, že clona ovlivňuje jak bude fotka světlá či tmavá, ale i hloubku ostrosti. Začíná se nám to mírně komplikovat.

Závěrka

Další pojem podstatný při focení je závěrka a s tím související čas. Závěrka je fyzická bariéra, která brání pronikání světla na čip. Její otevření probíhá pouze v době, kdy probíhá focení a to jen na určitý čas. Pokud by vás zajímalo, jak závěrka u zrcadlovky funguje, tak se podívejte na toto video.

Tento čas je nastavitelný a je to další parametr, určující jak bude fotka světlá nebo tmavá. Čím déle je chip vystaven světlu, tím je fotka světlejší.

Nevýhoda dlouhého času (dlouhé expozice) je potencionální rozmazání pohybem. Může jít o cílený a nebo nechtěný záměr. Je velice těžké udržet foťák v naprostém klidu a když fotíte na čas delší jak půl sekundy, tak se to už může projevit rozmazáním. V případě, že budete fotit s dlouhou expozicí, tak doporučuji si pořídit stativ.

Někdy jde ale o záměr. Například když jsem fotil Novoroční ohňostroj, tak jsem cílil na dlouhou expozici, aby světla ohňostroje nakreslila obrazce viz ukázky.

ISO

Posledním neméně důležitým parametrem pro focení je hodnota ISO. Dalo by se říci, že jde o citlivost čipu na světlo, ačkoliv tato definice více platí pro klasický film. Čím vyšší ISO, tím je čip citlivější a fotka je opět světlejší. Tady ale musím upozornit, že nejde o optickou citlivost, ale digitální.

V méně odborném pojetí se dá říci, že jde o vynásobení světla v daném bodě o hodnotu ISO. Jelikož jde o digitální akci, tak vyšší ISO hodnotou dochází k šumu. Většinou to vypadá jako různé červeno-modré tečky všude na fotce.

Lze proti tomu bojovat několika způsoby. Fotit za dobrého světla, takže nebudete muset vysoké ISO nastavovat. To je někdy nereálné. Druhý způsob je využít buď funkce foťáku pro odstranění šumu a nebo pomocí editoru v počítači. 100% úspěch zaručit nejde. Poslední, a nejnákladnější způsob, je pořízení full frame foťáku nebo objektivu s lepší světelností.

Full frame foťák má určitou výhodu, že díky velikosti čipu nebude při stejném ISO nastavení šum tak velký.

K šumu bych ještě poznamenal, že to nemusí být pouze kvůli vysokému ISO. Dlouhá expozice v řádech sekund může tento efekt také způsobit. Jde o fyzikální vlastnost čipu, kdy se body navzájem ovlivňují a samotný čip se dlouhou expozicí zahřívá.

Režimy M, Av, Tv

Tady to silně závisí na značce foťáku co máte. Režimy zde vyjmenované jsou pro Canon, ale v praxi takové režimy má každý dražší foťák. Konzultujte s manuálem, tam najdete jak se jmenují u vašeho foťáku.

Tyto režimy jsou ty, co budete chtít používat, pokud si nechcete pořídit foťák jen k machrování. Jsou to manuální režimy, kde M značí plně manuální. Av (Aperture value) je režim s prioritou clony, což znamená, že manuálně nastavíte clonu a čas se vám nastaví automaticky podle scény. Tv (Time value) je naopak režim času. Nastavíte čas a podle scény se automaticky nastavuje clona.

Expozice, expozimetr...

Expozice už byla trochu nastíněna. Jde o celkový proces, kdy světlo začne dopadat na plochu čipu za určitý čas a s nastavenou clonou. K tomu se váží i výrazy přeexponované a podexponované. Jde o vychýlení se od optimální expozice, tedy buď je fotka moc světlá (přeexponovaná) nebo moc tmavá (podexponovaná).

Abyste věděli a aby to věděl foťák, jak na tom vaše fotka bude ještě před vyfocením, tak k tomu slouží expozimetr. Drtivá většina dnešních foťáku ho má zabudovaný. Uvádí se v jednotkách EV (exposure value). Optimální je hodnota nula. Pokud ovšem máte scénu, kdy fotografovaný objekt je ve stínu a za ním je světlé pozadí, nejspíš budete muset fotku přeexponovat. Tedy dostat expozimetr například na hodnotu +1.

Vyvážení bílé

Různá prostředí nabízí jinou barvu světla. Doma nejspíš svítíte žárovkami, které mají teplé (červené) světlo. Pokud v takovém světle vyfotíte bílý papír, tak bude více do oranžova. Zde přichází na řadu vyvážení bílé, kterým tento efekt lze eliminovat.

V případě, že fotíte ve stejném neměnném prostředí, tak můžete nastavit pevnou volbu. Automatická volba též není na škodu, ale je dobré si hlídat, že foťák nezvolil špatně. K tomu se jednoduše stačí na fotku podívat a porovnat s tím co sami vidíte.

Focení

Teď víte vše potřebné k focení. Je toho hodně a moje doporučení zní, abyste začali pomalu. Důležité je znát možnosti foťáku. Nastavte si plně manuální režim a vyzkoušejte si vyfotit scénu s různou kombinací parametrů. Sledujte jak se výsledek mění a zjistěte co se vám nejvíce líbí. Časem to začnete vnímat automaticky bez zkoušení.

Další doporučení je, abyste fotili do formátu jménem RAW. U Canonu takové soubory končí příponou cr2. Zejména pokud plánujete další úpravy v počítači, tak je to nutnost. RAW zabere o dost více prostoru, v rozmezí cca 20-50MB, ale nabídne vám více informací o světle, stínech a barvách než JPG. A v některých případech vám to dokáže i fotku zachránit od vyhození do koše.

Ještě poznámka k RAW a vývážení bílé. Pokud do RAW skutečně fotíte, tak se nemusíte vývážení tolik obávat. V editoru lze teplota barev upravit. V případě JPG je to opět obtížnější, ale není to nemožné.

Výběr foťáku

A teď ta otázka za milion. Co si vybrat? Nejdřív si řekněte co chcete fotit, jak často chcete fotit a proč chcete fotit.

Jestli vám jde o fotky z dovolené, tak si pořiďte lepší kompakt a máte vystaráno. Je blbost kupovat zrcadlovku, na které stejně zapnete automatický režim a vůbec za ty peníze nevyužijete celý potenciál. Může stačit i kvalitnější telefon.

Pokud chcete začít s focením a naučit se foťák ovládat, tak tady už je to zajímavější. Hlavní podmínka je chuť se učit. Opět platí, že jestli zapnete automatický režim, tak potenciál zrcadlovky je pryč. Nemá cenu koukat po full frameu a koukejte tedy po APS-C. Řekněte si, jestli chcete nosit něco skladnější (bezzrcadlovku) a nebo většího (zrcadlovku). A jeden z často opomíjených rozhodovacích faktorů je vaše okolí. Pokud máte okolo sebe lidi převážně s Canon foťáky, tak zvolte Canon a v případě potřeby si můžete půjčit jejich objektiv.

Stručně řečeno, hobby fotograf si může zvolit téměř cokoliv. Volte něco, kde je přibalen i setový objektiv. Není to žádný zázrak, ale opět to bude pro hobby fotografování naprosto stačit a nabídne vám dost prostoru k učení. Až stačit přestane, tak lze koupit jiný. To samé platí i o těle foťáku. Jakmile přestane dostačovat, tak můžete vyměnit za lepší model. V té době už budete mít zkušenosti a budete si umět vybrat přesně to, co vám bude vyhovovat.

Funkce jako ovládání přes Bluetooth, stahování fotek přes Wifi a další jsou druhořadé. Nezakládal bych rozhodování na tom.

A naprostá rada na závěr. Najděte si na vašich oblíbených sociálních médiích fotografy, u kterých se můžete inspirovat. V ideálním případě u nich najdete i fotky před a po úpravě. Nebojte se a zkuste některé fotky sami vyfotit. Nepředpokládejte, že se vám to hned povede. Jde o pochopení toho samotného postup a principu.